Je tomu již drahně let, kdy se na prknech mikuleckého kulturáku proháněli matadoři jako KRYPTOR, TITANIC, ROOT či CRUEL. Ta doba je nenávratně pryč a na výsluní se derou mladá dravá  progresívní tělesa. Jedním z nich je i kapela, jež si dala do vínku podezřelý název SLOVÁCKO ml. Znalci již vědí, odkud vítr fouká a kolektivně vzpomínají na legendu slováckého folklóru – cimbálovou muziku SLOVÁCKO, která vznikla již v roce 1965 a po dlouhá desetiletí rozdávala radost nejen po celém regionu, nýbrž i v celé Evropě a dokonce  i v zámoří.

Zpět ke SLOVÁCKU ml. Pojmenovat takhle cimbálovou muziku  v roce 2000 se může jevit nejen jako drzost, ale i jako nekalosoutěžní jednání. Ovšem vzhledem k faktu, že v sestavě SLOVÁCKA ml. najdeme přímé potomky muzikantů ze „starého“ SLOVÁCKA a že členové SLOVÁCKA jsou jakýmisi garanty zdravého (nejen) kulturního vývoje SLOVÁCKA ml., můžeme nad touto skutečností přivřít nejedno oko. Vše podstatné o SLOVÁCKU ml. si najděte na jejich webových stránkách a my krátce vzpomeneme jinou věc.

A tou je křest prvního řádného CD  SLOVÁCKA ml. nazvaného „Dobrý večer, Vám“, který proběhl v podvečer 9.10.2005 v mikuleckém kulturáku. A že bylo co poslouchat! Šestice mladých švarných šohajů a zároveň již dostatečně vyhraných muzikantů naběhla před zaplněné hlediště, v němž by se volné židličky daly spočítat na prstech maximálně dvou až tří rukou, zostra a svým nasazením odsoudili přítomného zvukaře do role pouhého statisty. Program byl sestaven poměrně pestře a dramaturgicky velmi chytře. Střídaly se nářezové instrumentálky (verbuňky, „Uherský tanec č. 5“, kompozice záhoráckého mistra Samka Dudíka, čardáš, „Zvolávanka“…), během kterých byl cítit pach pálené kalafuny, i komornější a emotivnější záležitosti, ve kterých se předvedli početní  hosté, z nichž je třeba v první řadě vzpomenout nestora moravské lidové písně Jendu Kosíka nejstaršího, který to tam prostě má, ať o sobě s ohledem na svůj věk jakkoliv pochybuje. V „Cirkusu Rentz“ se pak blýskl slovácký Hellhammer, cimbalista Petr Spěvák. Ke zdařilému průběhu křtu přispěl i v rámci možností relativně vtipný a pohotový moderátor .

Co se týče samotné kapely, tvoří ji vedle nástrojů typických pro běžnou cimbálku i jeden nástroj nezvyklý a tím je klarinet třímaný Radimem Hrnčiříkem. Štěbenec dodává strunné produkci velmi zajímavý  feeling, i když jsem při poslechu nabyl dojmu, že v jeho zapracování do celkového projevu jsou ještě drobné rezervy. Ale ty se jistě podaří pod vedením primáše Petra Marady odstranit. Petr je frontmanem jak má být. Svůj nástroj ovládá mistrovsky, jeho práce  na tenké struně je takřka ukázková a navíc disponuje zvučným plným barytonem, za jehož využití lehce ovládne sál středně velkého kulturního domu vybudovaného v duchu socialistického realismu.

Konec pěkného emocemi prodchnutého večera po dvou hodinách předznamenaly slzy v primášových očích. Není divu – když vám bouřlivě tleská několik stovek párů rukou, je těžké se ubránit dojetí. Jinak je potěšitelným faktem, že z rozsáhlého moravského folklórního podhoubí neustále vyrůstají noví mladí umělci, jejichž kvalita je natolik vysoká, že se o nich může psát i na tak proslulém serveru, jakým je Metalopolis.net.